Když se z hloubi duše a ryzosti srdce pro něco skutečně rozhodneš, spojí se všechny síly vesmíru, aby tě v tomto rozhodnutí podpořily.
A jedno takové silné rozhodnutí, které jsem před 10 lety učinila, s vámi chci dnes sdílet. Abych mohla žít naplněný život, ve kterém se má přání skutečně splnila, musela jsem ho učinit, i když bolelo. A já si moc přeji, abyste i vy zažívaly ve svých životech klid a naplnění a pokud by mé sdílení pomohlo třeba jen jedné z vás, mělo smysl.
***
Tak tedy… Na začátku všeho byla velká láska. Bezhlavě jsem se zamilovala na studiích do mého tehdejšího partnera. Byli jsme oba dva studenti, bydleli jsme společně v Plzni a užívali si spolu krásný čas. Myslela jsem, že je to ten pravý, vezmeme se, budeme mít děti a zestárneme spolu. Prostě pohádka s happy endem.
Počas vztahu se tu a tam objevovaly varovné signály, které jsem si sice uvědomovala a trápila se jimi, nicméně jsem je také omlouvala. Třeba když obhajoval své postarší kamarády, kteří šli po společné akci do bordelu, se slovy – že je to normální. Prý… jestli si nedělám iluze, že je vztah krásný i po 20 ti letech? No to teda dělám a dělat nepřestanu!
Vztah je totiž přesně takový, kolik zodpovědnosti do něj vložíme!
Dalším výrazným TRKEM bylo, když mi má nejlepší kamarádka s třesoucím se hlasem oznámila, že po ní můj expartner vyjel. V tu chvíli jsem cítila skutečnou bolest u srdce, jakoby jím projel šíp. Plakala jsem, dala mu to sežrat, rozešla se… po týdnu jeho proseb se s ním zase dala dohromady. Dnes mi to přijde bláhové a zřejmě si ťukáte na čelo, ale v tu chvíli jsem měla pocit, že ho opravdu miluji a my ženy speciálně jsme ochotné odpouštět donekonečna. Poznáváte se některá?
Je samozřejmě otázka, jestli to, co mě ve vztahu takto drželo, byla láska. Částečně určitě ano. S odstupem však vidím určité vzorce chování, které mě ovlivňovaly, zaslepovaly a dovolovaly prožívat pocity odmítnutí, zrady a to, že nejsem dost jedinečná pro svého partnera. A možná je v tom i kapka osudu, protože nebýt toho všeho tehdy, nejsem dnes na své cestě.
***
Můj příběh pokračoval… Přestěhovali jsme se z Plzně do Prahy a našli si tam práci. Na nějaký čas mi bylo ve vztahu s tímto mužem opět krásně a já si myslela, že je krize zažehnána. Byl a je to pohledný, inteligentní a vtipný muž, hodně jsme si rozuměly a povídali si dlouhé hodiny. Jenže pak přišel další kopanec do mého zadku.
Byli jsme jednoho dne po práci domluvení na romantickém odpoledni. Najednou nezvedal telefon, neodpovídal, neozýval se. Strohá smska po několika hodinách mě jen vytočila do běla. Nekomunikace, nerespekt, porušení domluvy. Čekala jsem doma s večeří, ubrečenýma očima a běhalo mi hlavou spoustu myšlenek a taky obrovský vztek, jak si to ke mně může dovolit? Pocity chudinky, proč zrovna já, která se taaak snaží! Najednou jsem před očima uviděla obraz. U okna stála moje máma a čekala na tátu, až přijde od babi. Můj táta trávil u své vlastní mámy nestandardně mnoho času a mojí mamču to trápilo. Dával babičce více pozornosti než mámě a mě najednou docvaklo, že tohle FAKT NECHCI. Nechci takto žít, nechci čekat na svého muže, až přijde odněkud a nezajímá se, co já na to. Můj ex přišel domů po desáté večer přiopilý, se sarkastickým úsměvem, a já věděla, že byl celý den se svou kolegyní z práce. Oznámila jsem mu, že v našem vztahu nechci dál pokračovat!
***
Možná si teď myslíte, že to bylo to zásadní rozhodnutí, o kterém vám píšu, ale ne tak docela. I když to byl první důležitý dílčí krok. Toho večera mi přišlo silné uvědomění, že pokud s tímto mužem zůstanu, budu zažívat to, co zažívala moje máma. Mé rozhodnutí vztah ukončit však zatím bylo rozumové a učiněné především mentálně, citově mě to k němu však stále přitahovalo. Ach, jak já dnes chápu své klientky, které se opakovaně točí ve vztahových kruzích, vracejí se neustále do nefunkčních vztahů, doufají, odpouštějí, dovolují, aby byly nekonečnými milenkami ženatých mužů. Rozumím jim, cítím s nimi, ale zároveň už vím, že tudy cesta ke štěstí nevede, i kdyby jim jejich mysl sebevíc našeptávala, že odpuštění je ve vztahu důležité.
Nějaký čas po rozchodu jsme spolu ještě bydleli, avšak já se začala otevírat novým možnostem a jezdila hodně pryč. Nechtěla jsem se utápět doma ve společném prostoru. Přijímala jsem pozvání na různé setkávačky, které jsem jako zadaná žena odmítala, protože večer s partnerem, že? A tady nastal zajímavý zlom. Na víkendové akci s kolegy z práce, kam jsem jela jen proto, že jsem byla single, jsem potkala ženu, která mě zasvětila do koučinku. Tak mi přišla do života osudová příležitost, díky které se dnes věnuji tomu, čemu z celého srdce věřím – koučinku a terapiím.
Společné bydlení samozřejmě poskytovalo expartnerovi touhu k nastolení friends with benefits. Nepřistoupila jsem na to. Tady bylo mé rozhodnutí silné, byť jsem ho stále měla ráda. Opět se začal o mě snažit. Jen z mého pohledu tak nějak vlažně. Občas jsme seděli u kávy, povídaly si jako dobří přátelé a já byla opět nalomená, jak se k tomu postavit. Vlastně bych opět byla schopná odpustit, kdyby…
Navštívila jsem v Praze svého léčitele, kterého znám od svých 18-ti let. Ten člověk umí věci mezi nebem a zemí. Hodně jsem u něj plakala, když jsem s ním sdílela svůj příběh. Má zásadní otázka byla…Jak to teď mezi námi s expartnerem je? A milý přítel mi řekl: „Víte Katko, když tak komunikuji s jeho duší, on si není jistý, jestli s vámi chce být.“ V tu chvíli, po předchozích potocích slz, přišlo hluboké uvědomění a rozhodnutí:
„Ale já si přeji partnera, který si je sakra jistý, že já jsem pro něj žena jeho života! A nespokojím se s ničím míň.“
Bylo to rozhodnutí, kdy jsem sebe a svou důstojnost postavila na první místo. Rozhodla jsem se pro jasný směr, jak chci, aby můj vztah a můj život vypadal. Bývalý na mě už doma čekal, s čím přijdu. Řekla jsem mu, že i když ho miluji, musím ho nechat jít. Tam to skutečně pochopil. Oba jsme plakali a objali se. Bylo to léčivé pro nás oba.
Byl snad zlý a špatný a já ta hodná chudinka? V žádném případě, to bychom si hráli na viníka a oběť. Byli jsme pro sebe důležití, skrze vztah se posunuli, jen jsme pro sebe nebyli navždy. Tři roky stačily.
***
Proč Vám to píšu tak obšírně? Inu, za prvé je to můj styl vše dopodrobna popisovat. A za druhé jsem chtěla ukázat jednu z možných cest. Můžete se opakovaně točit v bludném kruhu, ale to co vám z něj pomůže vystoupit, jsou tři věci.
Zaprvé, učiňte hluboké rozhodnutí, k čemu chcete ve svém životě směřovat a nespokojte se s ničím menším.
Zadruhé, seberte odvahu opustit staré přemýšlení a vykročte do neznáma. Možná jste se dosud držely nevyhovujícího vztahu, ale zároveň to pro vás byla alespoň nějaká jistota. Jaké to bude, když vedle vás v posteli bude najednou volné místo? Když něco starého končí a nové ještě není v dohlednu, můžete pociťovat uvnitř sebe zvláštní prázdnotu a ta bolí.
A zatřetí, dovolte si tím projít! Ustát to divné zraňující nic, před kterým máme tendence utíkat, je však krátkodobou záležitostí namísto dlouhodobého utápění se v pocitech nedostatečnosti, sebeobviňování, odmítání, hněvu či hysterie v nevyhovujícím partnerství. A rozhodně se to vyplatí, neboť za bolestným údolím na vás čeká podstatně zajímavější cesta.
***
Zároveň nechci, aby to vypadlo, že rozchod je vždy to správné řešení. Často není potřeba rozbít partnerství a rodinu, avšak učinit vnitřní rozhodnutí a pracovat na sobě. Začít si sebe více vážit, vystoupit z role oběti, neboť na proměnu vašich vnitřních postojů partner vždy nějak zareaguje, a to je prostor oživit či zcela proměnit váš vztah.
***
Pro mě byl rozchod v tu chvíli správné řešení, které mě posunulo. Mé tehdejší rozhodnutí bolelo, přineslo mi však do života milovanou práci, hned posléze mi přišel do života můj manžel. A byť já jsem ho ze začátku odmítala a chtěla být single, dával mi zcela jasně najevo, že jsem pro něj femme fatale. Získal si mě a dnes jsme 10 let spolu, 5 let manželé, 3,5 roku rodiče a téměř 2 roky chalupáři. A i když náš vztah stále přináší výzvy a učení, víme, že je chceme zdolávat, a tím růst společně.
***
Mé milé, pokud vás článek oslovil nebo máte ve svém okolí kamarádku, kolegyni, která by si jej potřebovala přečíst, sdílejte jej dle libosti. Nikdy nevíte, komu vaše sdílení změní život. A jestli právě vy potřebujete vystoupit ze vztahového bludného kruhu, nebo zažíváte opakovaná vztahová zklamání, jsem tady z celého srdce pro vás! Jsem Kateřina Chytra, koučka a celostní terapeutka a pomohu Vám vnést pochopení a harmonii do vašich vztahů.
